Jednoho dne se sešel náš rodinný babinec a cíl byl jednoznačný: založení s.r.o. Chtěly jsme probrat podrobnosti a pokecat o životě. Celé je to můj nápad, ale budu ráda, když se společnicemi stanou i ostatní. Alespoň celá tíha nebude ležet jenom na mně. Jak se říká, víc hlav víc ví. Scházíme se u nás doma v obýváku.
Nechybí kávička, likérek ani vínečko
Chystáme s holkama, mými dvojčaty Annou a Andreou, pohoštění pro šest ženských. Ke slovu přijde dort. Peču ořechový – rodinné stříbro, recept po babičce. Nebude samozřejmě chybět dobrá kávička a sladký mandlový likérek. To je první chod. Na druhý přijdou na řadu chlebíčky, to je zase doména mých holek. A samozřejmě k nim nějaká ta sklenička dobrého vína.
Přizvala jsem do týmu sestru
Zvoní zvonek. První přichází ségra Jana. Už tři roky dělá úspěšně výživovou poradkyni. Přibrat ji do týmu je strategicky významný krok. Když jsem jí to navrhla, nebránila se. Vycházíme spolu skvěle. Myslím si, že když budeme schopny našim zákaznicím na míru poradit, jak efektivně zhubnout, přivítají to.
Zpronevěříme se zásadám zdravého životního stylu
Tentokrát se ovšem zdravému životnímu stylu zpronevěříme. Jana má v tašce dvě lahve italského vína. Oslava si žádá své. Další cililink a je tu teta Jarmila. Masérka se zlatýma rukama. Bez ní by to taky zkrátka nešlo. Ke kráse jednoznačně pomáhá příjemná masáž. Čekáme ještě deset minut a jsme kompletní. Jako poslední dorazila moje nejlepší kamarádka Karolína, řečená Kája. Její pomoc je nezbytná – vystudovala ekonomku a pracuje jako účetní.
Nejdřív drby, potom práce
Vítáme se a objímáme. Máme si co říct, nejdříve s kávou a dortem probereme rodinu a všechny drby. Když zasedneme k chlebíčkům, zaklepu rázně lžičkou na skleničku s vínem. „Tak holky, abychom se konečně dostaly k věci. Proč jsme se sešly? Chceme založit eseróčko. Domluvily jsme se na tom, že největší podíl budu mít já. O tom, jak vlastně všechno proběhne, to nám vysvětlí Kája,“ mám k ostatním krátkou řeč.
Do začátku vám stačí i jedna koruna
Karolína se ujme slova. Vysvětluje, že musíme nejdříve u notáře uzavřít společenskou smlouvu, založit si firemní účet. „Mám dobrou zprávu. Až do roku 2014 byl povinný kapitál 200 000 Kč, letos už vám stačí jedna koruna. líčí nám s přehledem. Ostatně, že má pravdu, dokazuje i tento článek.
Chci, abychom vypadaly důvěryhodně
„Ale dejte raději vyšší kapitál, bude to vypadat důvěryhodněji,“ dodává ještě. Naprosto chápu, co má na mysli, když si přečtu text zde. „Musíte mít sídlo, to předpokládám bude u Jany,“ pokračuje Kája. Přikyvuji. Jako prostory si pronajmu bývalou kočárkárnu u nás v paneláku. Na jejích úpravách už se čile pracuje.
Pořádáme přípitek pro vrchní ekonomku
„Když to máš pronajaté, potřebuješ souhlas vlastníka nemovitosti,“ obrací se Kája na mne. „Bez toho to nezapíšou do obchodního rejstříku,“ doplňuje. „Za další potřebujete všechny živnostenské listy, ale ty už máte, takže to není problém,“ říká na závěr. „Naší ekonomce a vrchní účetní zatleskáme a připijeme na její zdraví,“ navrhuju vesele. „Pomalu s tím pitím, ještě jsem neřekla všechno,“ oponuje mi ale Kája.
Rozjíždíme mejdan
„To nejdůležitější nakonec. Měly byste svoje s. r.o. vlastnit přes zahraniční společnost, kterou si založíte. Pokud byste se dostaly do dluhů, kvůli tomu, že vám někdo nebude platit, exekutor na vás nemůže, nespadá to české jurisdikce,“ vysvětluje. „Je to ale legální?“ ptám se. „Jasně, že je. Daně dál odvádíte tady, všechno je podle zákona. Akorát nemůžete přijít o majetek kvůli tomu, když vám nějaký šmejd nezaplatí.“ Teď víme všechno a konečně rozjíždíme mejdan.
